Horní Černůtky jsou malou vískou, malou co do počtu obyvatel (60), domů a území, však někdy převyšují i mnohem větší obce činorodostí svých obyvatel. Setkání milovníků a chovatelů koní, výlety, hudebně – divadelní festival a další aktivity, včetně náročného udržování pravidelného provozu klubu, se již vžily do podvědomí obce i okolí. Nyní mají Horní Černůtky i svůj ochotnický soubor, též malý, ale procentuelně k počtu obyvatel vlastně obrovský.

                Sovětice - Horní Černůtky se staly Vesnicí roku Královéhradeckého kraje 2014. Na oslavu této události se dala  umělecká třetina z vesnice dohromady a nazkoušela parafrázi kramářské písně Tam u Královýho Hradce, následovaly potom další hudebně-dramatické drobné aktivity, nazkoušené zejména v době adventu. Jádrem veškerého tohoto činění byli vždy manželé Škráčkovi, kteří posléze zatoužili i po nastudování svého vlastního představení. Požádali mne o spolupráci (scénář, režii a další odbornou pomoc), a tak vzniklo divadélko HáČek (háček-Škráček,HČ-Horní Černůtky).

                Sáhli jsme po Knize apokryfů Karla Čapka a vybrali tři zcela odlišné apokryfické prózy – O úpadku doby, Svatá noc a Napoleon. Že se jedná o předlohu náročnou, na to jsme nepomysleli, šlo nám hlavně o to, aby hra vyjadřovala zejména pohledy, postoje a názory aktérů, aby se herci v postavách cítili dobře a přirozeně. A aby představení přijalo publikum -  sousedi ve vesnici, přátelé, i diváci, kteří by třeba ani do divadla nešli, na Karla Čapka už vůbec ne. K tomu všemu směřovala i dramatizace, úpravy, výtvarné řešení. A protože se jedná o dialogy převážně manželských párů, do kterých se občas promítne i vztah Katky a Petra, nazvali jsme tuto drobnou inscenaci Manželské apokryfy.

                A s touto inscenací letos vyrazil HáČek poprvé na divadelní festival, a to na krajskou přehlídku venkovských divadelních souborů Sněhový Brněnec. Jméno naší vesničky se v Brněnci skloňovalo ve všech pádech, neboť Manželské apokryfy velmi kladně přijala nejen odborná porota, ale i převážná část poněkud překvapeného publika. Mezi tradičními soubory, s jejich velkými výpravnými inscenacemi, se totiž představení našeho HáČku stalo raritou. Svým autorským přístupem, malým počtem herců, skrovnou, ale funkční výpravou a precizní minimalistickou režií soubor dokázal, že se dá hodnotné ochotnické divadlo provozovat i na vískách, kde nejsou k dispozici kulturní stánky se sály, jevišti se světelným parkem, kostýmním fundusem a dalším vybavením, o finančních grantech nemluvě. Hraje se pod širým nebem na návsi, kde se dá po okolí (i v Domovech důchodců) a v soukromých domech herců, kdy se, tak jak v dobách národního obrození, ochotnické divadlo stává pravým divadlem sousedským, kdy se sice jen hrstka sousedů stává publikem, ale divadlo je stále divadlem v tom nejlepším slova smyslu.

                Příznivci HáČku se mohou těšit na další jeho představení. Připravujeme totiž dramatizaci pěti Nezbedných povídek Václava Čtvrtka, kterou pod názvem Patero pověstí o pannách, paních a ženách  v české premiéře uvedeme v sobotu 13.května 2017 na V. Horní Černůtky Festu.